NANY J: LIFESTYLE

Ahoj všem,

V sobotu 11.11. se konal koncert The Kooks, aneb kapely, kterou poslouchám už x let a jít na jejich koncert bylo mým přáním velmi dlouho. Původně měli vystupovat v první polovině roku 2017, kdy jsem bohužel nemohla, ale nakonec se to přehodilo na listopad a já lístek okamžitě objednala.

Šla jsem sama, už jsem si na to docela zvykla, protože jsem takhle byla jak na Green Day, tak na Sabatonu - a byly to dva nejvíce užité koncerty. Počasí zrovna moc dobře nevyšlo, takže když jsem dorazila kolem šesté před Malou sportovní halu na Výstavišti, byla pěkná kosa a já doufala, že se dovnitř dostanu co nejdříve. Útěchou byl malý počet lidí přede mnou, takže jsem se mohla radovat, že budu při koncertě hodně vepředu. Přesně v sedm začali pouštět lidi, šlo to hodně rychle, o deset minut později jsem už stála před pódiem, přesně uprostřed ve třetí řadě.

Pak nastalo celkem nepříjemné čekání na první předkapelu. Hodina stání mezi lidmi, kteří mají potřebu tlačit se ještě před začátkem. Ale co, už jsem si zvykla na to, že se na koncertě musím odprostit od všech mých problémů s osobním prostorem a stovek strkajících lidí. Tímto bych chtěla poděkovat Sašeně, která si se mnou vždycky ve volném čase psala a zachraňovala mě od psychického zhroucení :D

Nebylo ještě ani osm a už tam naběhla první předkapela, Lake Malawi. Neznala jsem je, neslyšela jsem od nich jedinou písničku, ale okamžitě jsem si je zamilovala. Kromě toho, že každý člen oplýval neuvěřitelnou krásou, zpívali skvěle. Jsem opravdu ráda, že byli jako předkapela, protože lidi trochu rozhýbali a dostali je do té správné koncertní nálady. Písniček nezaznělo mnoho, o to víc jsem se těšila, až si je doma pustím a poznám trochu víc. Teď už u mě mají svůj vlastní playlist a já je můžu všem doporučit. Myslím, že budou 6.12. v Paláci Akropolis, tak se na ně můžete jít podívat, třeba se potkáme :)

Po půlhodinové pauze přišla na řadu irská kapela The Academic. Ty jsem také neznala, ale opět mě jejich písničky zaujaly. Do jedné z nich zapojili všechny lidi, takže se to tam opět rozjelo a ti, co se do té doby ani nepohnuli, si dokonce i zazpívali.

Následovala další pauza, která trvala ještě déle. Bylo vidět, že to lidi přestává bavit, jsou netrpěliví, trochu unavení a už chtějí vidět svoje vysněné The Kooks. Tohle opravdu nebylo dobře vymyšlené. Chápu, že je mezi kapelami potřeba nějaký čas na přípravu nástrojů, kontrolu světel apod., ale měla by to být otázka čtvrthodinky, ne že se tím zabije půlka času. Když si vezmu, že jsem tam byla od šesti do jedenácti a z toho se hrálo tak dvě hodiny a něco... Každopádně to za ty kapely stálo, proti tomu nemůžu říct ani půl slova.

Když tam naběhli The Kooks, tak byli přivítáni obrovským potleskem a řevem. Všichni se najednou probrali, sebrali všechnu svou energii a začali trošku tancovat a tleskat. Hlavně u písničky Bad Habit se celá hala proměnila v jeden velký tančící dav. Bohužel jsem pak začala pozorovat, že lidé pomalu přestávají a nakonec pařilo jen pár lidí. Vedle sebe jsem měla dva krásné opaky - na jedné straně byla neuvěřitelně energická holčina, co po celou dobu tancovala, zpívala, tleskala, mávala rukama, zkrátka si to užívala. Po mé pravici postávala slečna, co ani jednou nezatleskala, nezazpívala, dokonce ani nehýbala hlavou do rytmu. Jen tam stála a vypadala, že je to nejnudnější událost jejího života. Takových lidí je bohužel na českých koncertech více, co jsem si tak stihla všimnout. Stalo se mi to jak na Green Day, tak na The NBHD - a to obě kapely předvedly skvělou show. Nevím, čím to je, každopádně mě to pak mrzí i za ty kapely, na kterých je pokaždé vidět, že jsou trochu zklamané a že očekávaly trochu více podpory.

Zazněly jak písničky z nového alba, tak i jejich staré pecky, které jsem si já osobně užila nejvíc. Zaručeně nejlepší byla Bad Habit a hned v závěsu za ní Naive. Pokud znáte The Kooks, tak o těchto dvou musíte vědět.

Kolem jedenácté to zakončili již zmíněnou Naive a po bouřlivém potlesku přišel klasický problém, který je po všech koncertech - triliarda lidí se snaží dostat ven. Já jsem měla díkybohu celou dobu kabát na sobě, takže jsem nemusela vystát šílenou frontu u šaten a mohla rovnou vypadnout ven... teda, vystát si jinou frontu ke schodům a po patnácti minutách se nějak vymotat.

Kdybych si odmyslela lidi a pauzy mezi kapelami, tak můžu říct, že koncert proběhl na jedničku. Všechny kapely předvedly skvělý výkon, já si pořádně zatancovala a zazpívala, moc jsem si to užila a rozhodně této investice nelituji :) Pokud by se tu v budoucnu pořádala další koncert, půjdu znovu.

Znáte kapelu The Kooks? Nebyli jste se náhodou také podívat? Jaká je vaše nejoblíbenější kapela a jaký koncert jste si nejvíce užili?

Mějte se krásně, ahoj!

PS: Bohužel nemám moc svých fotek, tohle je vše (+ první je z ofiko události), hlavní je užít si koncert, ten zůstane v paměti, ne pár nekvalitních fotek a videí :) Máte to tak také?

Ahoj všem,

po dlouhé době jsem si konečně udělala čas na blog. Upřímně, podzim mě dost vzal. Vůbec jsem to nečekala, ale už od začátku jsem nestíhala a dostala se do bludného kruhu školy, zájmů a spánku. A když už se nějaká ta volná chvíle našla, trávila jsem ji polomrtvá sledováním různých seriálů. Musím uznat, že Ordinace je pro tyhle večery nejlepší volbou.

Hned na začátku září jsem vyrazila se školou na týden do Chorvatska. Je to zájezd pořádaný už x let, já jsem naposledy jela v sekundě, ale letos jsem si chtěla léto ještě trochu prodloužit a přihlásila se také. U moře jsem si to hodně užila, dost si odpočinula, celkově bych to shrnula jako povedený zájezd. Ze strany učitelek sice hrozně vyhrocený, ale to tady nechci detailně rozebírat.

Potom následovalo typické dohánění všech věcí do školy. To je jediná věc, kterou na podobných zájezdech nemám ráda - přijedete a najednou na vás všechno spadne. Nikoho nezajímá, že to byl školní zájezd a že jste se vrátili v neděli odpoledne, na pondělní ranní přepadové zkoušení z chemie to prostě musíte umět :). Já se tentokrát docela hecla a všechno si během týdne zvládla doplnit, ale pravdou je, že na pondělí jsem fakt připravená nebyla a ta 5 z chemie mi bude ležet v žaludku ještě hodně dlouho.

Zbytek září už byl jenom o škole, odpolednech u koní nebo ve fitku, kafíčkování (kromě cukru už jsem vyřadila i mléko a dost ujíždím na espressu) a také angličtině. To je vlastně novinka, začala jsem se Zuzkou chodit na anglickou konverzaci. Zatím jsem moc spokojená, hodiny splňují má očekávání a hodně mě to baví, takže této věci navíc určitě nelituji.

Na začátku října se stejně jako minulý rok konal výměnný pobyt se studenty z Německa. Sama nevím, proč jsem se do toho přihlásila poprvé, přeci jenom moje první zkušenost tak skvělá nebyla, ale prostě jsem tomu ještě dala šanci. A vyplatilo se to - přijela skvělá krásná vtipná Kiana, se kterou jsme si neuvěřitelně sedly. Nikoho lepšího jsem si přát nemohla. I tak to ale byl velmi náročný týden a na konci jsem byla ráda, že zase budu mít chvíle pro sebe a nebudu celý den trajdat po Praze. Aspoň jsem se ale podívala na lom Velká Amerika, sice v trochu nepříznivých podmínkách (čti jako "málem jsme se zabili, když jsme uklouzli na bahně"), ale i tak to tam bylo nádherné.

Přišlo období, kdy jsem zase měla více času, hodně cvičila, každý den si dělala zdravé obědy i večeře... nic netrvá věčně a den po koupi permanentky do fitka jsem ulehla do postele s horečkami. Nakonec se z toho vyklubala salmonela a já si skoro dva týdny pobyla doma. Skvěle strávené podzimní prázdniny musím říct. Teď už jsem byla v pátek ve škole a zase se dostávám do normálního života, ale je toho hrozně moc a nemoc pořád doznívá, takže nemám energii a celé je to dost vyčerpávající. Snad se to zase brzo ustálí a pojedu si svůj stereotypní režim. Ve čtvrtek bych ráda poprvé zašla do fitka, tak snad už na tom budu dobře a dostanu se zase do nějaké té formy.

Blogu bych se zase chtěla trochu více věnovat, chytla mě pisálkovská nálada, tak bych jí ráda využila a několik článků přednastavila. Času je pořád nedostatek, ale co si budem, na prokrastinaci si ho najdu vždy dost :D

A jak jste strávili první část podzimu vy? Mějte se krásně, ahoj!

Ahoj všem

po pár dnech pro vás mám pokračování mého půlročního deníku. Pokud jste ještě nečetli minulou část, máte nejvyšší čas, naleznete ji ZDE :)

Povšimněte si ječící M. a mé vysmáté maličkosti :D

Duben

Duben se zase točil trochu víc kolem školy. Čtvrtletky se u nás sice nevedou, ale stejně si většina učitelů smyslí, že je super narvat do dubna co nejvíce testů. Takže co jsem projela svůj mobil, je spíš plný selfíček ze školy a vyfocených sešitů, než zážitků. I tak se ale něco málo událo. Například to, že jsme s M. a L. vyrazily na Matějskou. A bylo to neuvěřitelné.

Jsem člověk, co se bojí výšek, na druhou stranu miluju adrenalin. Takže není divu, že jsme prubly ty nejšílenější atrakce, kde jste buď skoro celou dobu hlavou dolů, nebo lítáte v neuvěřitelných výškách. Jediné, na co jsme se neodvážily, byla atrakce tohoto roku, katapult, ale myslím, že jsme si ho odřekly spíš z finančního důvodu.

Zde jsme si role vyměnily... aneb já a výšky :D

Také jsem se viděla s B., mojí starou spolužačkou a spřízněnou duší. Prostě člověk, kterému můžete říct cokoliv, on si to nechá pro sebe, neodsoudí vás, vždycky je s ním zábava a zároveň i zamyšlené chvilky. Šly jsme na výstavu Nepatrný dosah podvědomí, která se nám oběma moc líbila.

Květen

Květen byl neuvěřitelně nabitý. Po všech dubnových hrůzách jsem se zase trochu dostala do svého zdravého režimu, takže jsem zkoušela vařit různé ňamky a každý den jsem cvičila. Ve škole maturity, takže to bylo volnější.

Na moje narozky mi holky připravily krásné překvapení. L. mi udělala krásný dort a M. s E. mi daly skvělý dárek (jeho obsah pro vás raději zůstane tajemstvím :D). Měla jsem neuvěřitelnou radost a moc jsem si narozky užila.

Stejně tak oslavu s rodinou, kdy jsem dostala nádherné dárky, které mě hodně potěšily. Navíc jsem ještě jako takový bonusový dárek dostala, výlet s mamkoua ségrou do Primarku do Drážďan. Samozřejmě tam byly utraceny neuvěřitelné peníze, ale odvezla jsem si odtamtud nádherné kousky a věci, které jsem nutně potřebovala. Takže i za mě můžu Primark doporučit :)

Den po svých narozkách jsem jela do Německa na výměnný pobyt. Možná si pamatujete říjnový článek, kdy jsem psala o tom, co jsme dělaly s Němkami u nás, tak teď se to vyměnilo. Ten týden jsem si moc užila, dovoluji si říct, že jsem si hodně zlepšila angličtinu (ano, angličtinu, běžně jsem se sice snažila používat němčinu, ale při delších rozhovorech se to moc nedalo :D) a celkově to beru jako zkušenost k nezaplacení. K mému překvapení pro mě bylo mnohem jednodušší být v Německu, než když jsem to tady v ČR všechno organizovala.

Viděla jsem Schweinfurt, Norimberk, Bamberg, byli jsme se podívat do jednoho historického městečka, jméno si samozřejmě nepamatuju :) Už jsem se na výměnu přihlásila i příští rok, tak uvidím, koho dostanu. Doufám, že nová holčina bude komunikovat víc, než ta moje předchozí, občas to bylo trošku těžší, ale dalo se to zvládnout.

Červen

Fotka M. přesně vyjadřuje červen. Zase se do popředí dostává škola a já si klasicky zkazím známky pololetkami. Tentokrát mi vycházela z fyziky jednička (čtete správně, jednička), ale s pololetkou jsem měla co dělat, abych nedostala trojku. Matika se také krásně odvíjela od pololetky, s jedničkou bych měla jedničku, s dvojkou dvojku, s trojkou a čtyřkou trojku, na pětku jsem radši nemyslela... no jistěže jsem dostala trojku. Pololetku jsem měla o bod. S tím, že jsem si myslela, že 2-5 vyjde kladně :)) To mi vždycky přijde jako největší paradox. Že celou těžkou látku pochopím, a pak to všechno zničím kvůli něčemu takovému. Minulý rok to bylo úplně stejné, trojka o bod s tím, že si myslím, že 2+3 je 6. Klasika. A pak se mi na výzu ještě vyklubala trojka z chemie, která už ale byla od začátku jasná. No jo, na techniku nebo na medinu fakt nepůjdu.

Mezi těmito hrůzami byly ale i dobré zážitky. Například šlapadla s pár lidmi od nás. Hrozně dlouho jsem na ně chtěla jít a konečně se mi mé přání splnilo.

Koncem června vyrazilo pár lidí od nás ze třídy na Moravu. Školní výlet s dozorem dvou skvělých učitelek. Takže si asi všichni dokážete představit, jak to tam ty tři dny vypadalo. Já si z toho asi odnesla jen to, že před 30 km túrou byste neměli spát méně jak tři hodiny :D Každopádně opravdu užitý výlet, krásné zakončení školního roku.

Červenec

A dostáváme se do relativně nedávných událostí. V červenci se u nás malovalo, což s naším velkým barákem nebylo tak jednoduché. Sice jsme měli najatou firmu, ale úklid a stěhování nábytku jsme dělali sami. Neskutečná práce a bolest zad mi ale přinesly můj vysněný bílý pokoj. Před malováním mě ještě napadlo, že by se u mě mohl vyměnit zničený koberec, ale už se to nestihlo a teď už jsem se smířila s tím, že tam ještě nějakou dobu bude, protože na další vystěhování pokoje a mého trilionu věcí opravdu nejsem připravená :D

Po velkém malovacím víkendu jsem začala chodit na brigádu. Takže prázdniny pro mě prakticky nezačaly, jen jsem vyměnila školu za práci. Jako minulý rok jsem pracovala v archivu. Akorát předtím jsme tam byli čtyři, teď trochu zkrouhli rozpočet, tak jsme tam byli dva týdny jen dva. S M. jsem si to ale užila, někoho extrovertního a šílenýho jako je on jsem tam potřebovala. Práci jsem si celkem užila, přeci jenom jí nebylo zas tolik, byla dobře placená a hlavně se mi líbilo, že pracuji jen 6 hodin dopo, takže mám celé letní odpoledne volné. To, že jsem ho většinou prospala už tak báječné nebylo :D

S mojí ségrou jsme o svátcích vyrazily do Varů na fesťák. S cílem vidět alespoň jeden film, nejlépe tři. Koupily jsme si takovou kartičku, se kterou můžeme jít na jakýkoliv film, ale má to háček. Pokud si nekoupíme lístek, musíme si vystát frontu. A jelikož z ní pouští jen pár lidí, je dost možné, že i když si tam stoupnete hodinu před začátkem filmu, stejně se tam nedostanete. My jsme ale měly neskutečné štěstí a i na jeden z nejžádanějších filmů jsme se dostaly (i když nás pouštěli mezi posledními deseti). Viděly jsme Out, Ciambru a Království. Jednoznačně nejlepší byla Ciambra, u které jsme se ségrou uronily slzu. Když kliknete na název filmu, přesměruje vás to na ČSFD. Ciambru opravdu doporučuji zhlédnout. Ale i Out a Království byly dobré filmy, i když tady spíš záleželo na tom, co jste od nich očekávali. Další den jsme na fesťáku spíš obešly besede, já jsem bohužel stihla jen jednu se Svěráky, která byla o jejich novém filmu, který vyjde každým dnem do kin. Pak jsem musela domů, protože jsem v pátek pracovala, ale ségra měla home office, takže tam zůstala ještě přes víkend a měla možnost poslechnout si besedu s Bartoškou.

Po dvoutýdenní "dřině" následoval týden nicnedělená, strávila jsem ho s přáteli, doma, na Náplavce, na Stalinovi, prostě klasická profláklá pražská místa, kde se dobře relaxuje.

A poslední týden hurá na dovču. Vyrazila jsem s rodinkou do Španělska, do Nerji, nedaleko Malagy. Miluju moře. Opravdu jsem člověk, co se v něm může cákat hodiny. A také miluju čtení na pláži, kde to většinou dopadá tak, že přečtu kolem 1500 stran :) A překonala jsem se - kromě válení u moře jsem jela na výlet, kde jsme viděli krásné zahrady a palácový komplex. Také jsme se jeden den prošli v centru Nerji, kde to bylo moc pěkné (a ochutnala jsem tiramisovou zmrzku, ňamka!). Poslední den jsme si před odletem prošli Malagu, kde to bylo nádherné. Bylo mi fakt líto, že jedu domů, po tom jídle se mi doteď stýská :D

No a to je vše :) Nyní jsem v Německu s mamkou a moc si to tu užívám, hlavně hodně píšu, fotím a relaxuji. Doufám, že se vám tyhle dva články líbily, i když byly pekelně dlouhé. Určitě mi napište, co jste dělali vy, jak jste si tento půlrok užívali a co plánujete na zbytek prázdnin. Mějte se krásně, ahoj!

Tady ještě poslední fotka, protože ačkoliv to nikde nezmiňuji, longboard se mě držel celý půlrok a zase jsem toho najezdila neuvěřitelně moc. Ať už na výlety, nebo do školy, sem tam jsem se na tom pokoušela někoho naučit, prostě longboard je závislost :)

Ahoj všem,

určitě všichni víte, jak sem ráda píšu deníček. Papírový mi nikdy nevydržel, ale možná to bylo tím, že jsem nevěděla, co do něj psát, jak své zážitky zaznamenat a nakonec to skončilo jen u fantazírování, které rozhodně není od věci, ale nehodí se pro reálné vzpomínky. Tady na blogu mě to ale neuvěřitelně chytlo. Kromě toho se můžu kdykoliv na něco zpětně podívat, přečíst si, co jsem před třemi lety - nebo třeba i před třemi měsíci - dělala... Jo, hodí se to pro nostalgické chvilky :) A jelikož tady takové to moje klasické shrnutí sakra dlouho nevyšlo, je načase to napravit. Nutno dodat, že se rozepisuji i ke každé blbosti, proto jsem se rozhodla, že tento článek rozdělím na dvě části, aby se tu vůbec našel někdo, kdo by to byl ochoten číst :D

Leden

Leden je pro většinu studentů stresové období. Já ho snad poprvé zvládla s až moc velkým klidem. Jako klasicky jsem všechno nechala na poslední chvíli a budíček jsem si zásadně dávala na pět ráno, abych se za ty dvě hoďky něco stihla naučit, ale nakonec převládla moje lenost a já většinu pololetek dala dohromady jen z pár věcí, které se mi v průběhu roku uložily do paměti. A k mému překvapení to dopadlo dobře, kromě klasické matiky a fyziky, od kterých už prakticky nic neočekávám. Leden jsem krásně zakončila koncertem Green Day, takže jsem si vlastně splnila jeden ze svých největších snů. Vidět kapelu, kterou poslouchám odmala, přivedli mě k rocku, trochu mi rozšířili obzory, prožila jsem s nimi ty nejlepší i ty nejhorší chvíle v životě... zkrátka kapela, kterou máte navždy v srdci. Koncert byl naprosto úžasný, i když to čekání a rvaní se u dveří nebylo nic moc, stálo to za to. Pak už jsem si jen vychutnávala koncert ze čtvrté řady od pódia. Vůbec mi nevadilo, že jsem šla sama, užila jsem si to jiným způsobem :)

Únor

Únor byl ve společenském duchu. Konal se maturiťák, na který jsem poprvé od svojí imatrikulace v primě vyrazila. Když nepočítám zachraňování opilé kamarádky a neskutečnou bolest z bot, dost jsem si to užila. A to i následující after, kde jsem až do čtyř ráno společně s kámošem kecala s pár oktavány.

A o pár dní později se konal náš závěrečný ples v tanečních. Konalo se to v Žofíně, měla jsem krásné dlouhé modré šaty, byla jsem nadšená... dokud jsem nezjistila, že se musí polovina kurzů narvat do jednoho sálu. Úvodní tanec byl naprosté peklo, myslím, že v životě jsem nedostala a nedala tolik kopanců, jako tady :D Ale potom se to trochu uvolnilo, krásně jsem si zatancovala s taťkou a byla jsem ráda, že ten půlrok tancování skončil takhle. Ale upřímně, o pokračovačkách jsem moc neuvažovala. I když mám tanec ráda, jsem spíš pro volnější pohyb, který si tělo automaticky vytváří, do kterého dáváte kus sebe, ne předepsané kroky, které si ani tolik neužijete.

Březen

Tady musím v první řadě vypíchnout koncert Sabatonu. Ano, je to neuvěřitelné, ale v jednom roce byly v Česku moje dvě nejoblíbenější kapely. Lístky jsem měla koupené už od června minulého roku, měla jsem tam jít se spolužákem, bohužel tomu nebylo dobře, takže jsem koncert strávila sama. Už jsem si docela zvykla, vlastně mi přijde, že je to lepší, než když tam jdete s někým, jen to čekání je fakt nuda, ale pak samotný koncert stojí za to.

Překvapilo mě, že tady byli fanoušci mnohem příjemnější, milejší, vůbec se nervali, dokonce mě pustilo i několik lidí dopředu, o tom jsem si mohla na jiných koncertech jenom zdát. Takže jsem se nakonec z desáté řady od pódia posunula o pět vpřed. Atmosféra byla neuvěřitelná, všichni jsme si tam pořádně zapařili, já se vyřvala a z koncertu jsem odcházela se slzami v očích, že je opravdu konec. No nic, jestli tady budou příští rok, tak jdu znovu :D

Také jsme jako každý rok jeli na hory. Já poprvé se snowboardem. To je vlastně věc, kterou o mně pravděpodobně nevíte. Doteď jsem jezdila na lyžích a nikdy jsem se na hory netěšila. Ne že bych z toho byla úplně otrávená, ale nohy pokaždé nesnesitelně bolely (no jo, jsem cíťa) a nikdy jsem se nenaučila lyžovat tak dobře, abych si naplno mohla užívat rychlost a adrenalin, byla jsem vždycky opatrnější a pomalejší lyžař.

No ale co se nestalo, s kamarádkou jsme se domluvily, že si na lyžák vezmeme snowboard a naučíme se to.

Začátky byly krušné. Obě jsme měly modřiny i na místech, kde jsem nevěděla, že můžou být, byly jsme omlácené a unavené, mě navíc celkem drtilo, jak všichni bez problémů sjíždí modrou a já se s tím peru půl dne. Po dvou dnech to E. vzdala a šla na lyže, ale to já udělat nemohla, protože jsem si s sebou chytře vzala jen snowboard, takže jiné východisko nebylo. Díky bohu mi to začalo jít a byla jsem třetí den naverbována ke snowboardistům. Což byl fakt skvělý nápad vzhledem k tomu, že na mě museli všichni neustále čekat. A k tomu všemu jsme jeli na černou. Ano, je geniální vzít člověka, co na snowboardu stál dohromady něco kolem 10 hodin, na černou sjezdovku. Sjížděla jsem jí sto hodin tím nejjednodušším způsobem, o nějaké obloučky jsem se vůbec nepokoušela, měla jsem smrt v očích i tak. Po této zkušenosti jsem požádala, jestli nemůžu jezdit s lyžařskou trojkou. Moje přání bylo vyslyšeno a já si pokojně jezdila s "nejhorší" skupinou, měla dost času na odpočinek při čekání a celkově mě to začalo neuvěřitelně bavit. Za ty zbývající dva dny jsem se pořádně rozjezdila a ujasnila si, že snowboard byl to, na co jsem celou dobu čekala.

Pak jsme s taťkou ještě dvakrát jeli na jeden den do Špindlerova mlýna, kde jsem si to trochu procvičila, takže Francie pro mě nebyla žádnou výzvou. Tam jsem se první den musela rozjezdit, ale ke konci týdne jsem tam brázdila všechny červené, dovoluji si říct slušnou rychlostí i technikou. Všichni mi potvrdili, že po týdnu jezdím na snowboardu lépe, než jsem kdy jezdila na lyžích, a to jsem na nich poprvé stála v době, kdy jsem se naučila pořádně chodit (sama nevím, kdy to přesně bylo, ale je to sakra dlouhá doba). Už teď odpočítám dny, kdy zase vyrazíme na hory. Takže jsem si ke svojí závislosti na longboardu přidala závislost na snowboardu :)

Tady bych to asi utnula, protože moje láska ke snowboardingu se mi trochu vymkla z rukou, duben-červenec si necháme na příště :) Určitě mi nezapomeňte napsat, co jsem v této době podnikali vy, a taky mě zajímá, jestli tady někdo z vás jezdí na snowboardu :) Mějte se krásně, ahoj!

Ahoj všem,

dnes máme druhého srpna a mně se chce opravdu brečet. Měsíc prázdnin utekl hrozně rychle, navíc to pro mě byla ta relaxující polovina, protože teď přijde brigáda a podobné srandy. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Na začátku prázdnin jsem byla chvilku u babičky a dědy. Jeden den jsme se se ségrou vydaly na filmový fesťák, sice ne za žádný film, ale zase jsem byla ráda, že jsem si po nějaké době prošla "centrum" KV a prostě jsme pokecaly, zatancovaly... užily jsme si to.

Jinak jsem ale skoro celý červenec strávila v Německu. Jak asi víte, nejsem cestovatelský typ, takže jsem byla šťastná, když jsem mohla v klidu zůstat doma, cvičit, soustředit se na videa a blog a celkově po tom náročném školním roce totálně vypnout.

Také jsem začala psát knížku. Kdo mě sleduje už hodně dlouho, tak ví, že jsem se dříve o jakési povídky snažila, ale nikam to nevedlo. Ačkoliv příběhy jsem si začala vymýšlet ještě dřív, než jsem je vůbec uměla napsat. Teď jsem měla pár let takovou pauzu, abych nechala myšlenky volně plynout a voilà, nápad přišel. Nejsem si úplně jistá, jestli chci kapitoly dávat sem, ještě uvidím. Ale tak jako tak, mám z toho hroznou radost. Protože psaní mých (zvrácených) příběhů mě neuvěřitelně baví :)

No každopádně teď jsem už v ČR a teda mám co dělat. Vůbec nevím, jak mám všechny svoje plány narvat do jednoho měsíce.
Příští týden půjdu na svojí první brigádu. Ne že bych se nějak těšila, ale aspoň bude pár peněz a budu tam s přáteli, takže bych to měla v pohodě zvládnout. Je to jen práce v archivu, nic složitého, psychicky nebo fyzicky náročného, jen si tam ponosím pár šanonů a hotovo, takže si opravdu nemám na co stěžovat.
Pak mě také čeká chalupa, dovolená v Řecku (původně jsme měli jet do Turecka, ale nakonec se to změnilo :))... Dovču si chci opravdu užít způsobem, že se vykašlu na všechnu techniku, vezmu si tam kopu knížek a budu jen číst a koupat se v moři. Kvůli tomu mi samozřejmě vznikne pár problémů s blogem, komunikací, zase ztratím nějaký čas, ale myslím, že zrovna tahle ztráta mi tolik neuškodí, však to zase brzo při školní prokrastinaci doženu.
A ani nevíte, jaká plánuju videa. Nevím, jestli mi to vyjde na srpen, obávám se, že na nich budu v srpnu pracovat a vyjdou až v září, ale sakra lidi, jestli to vyjde, tak se máte opravdu na co těšit. Zatím vám můžu prozradit, že jedno z videí bude lookbook, ale určitě ne jen nějaká obyčejná ukázka oblečení, dále se můžete těšit na pár sketchů ze života a v neposlední řadě také jedno celkem vážné video, ve kterém chci trochu změnit pohled několika lidí na dnešní svět. Teď se fakt modlím, že jsem vás jen zbytečně nenavnadila na něco, co nakonec nevyjde, ale pevně věřím, že tentokrát se nic nezkazí.
Tohle léto je asi nejvíc jiné v tom, že mám naplánováno hodně akcí, kamarádů... Vždycky jsem totiž zalezlá doma, dopoledne spím, odpoledne si lehnu k bazénu, večer k počítači - zní to fakt hrozně nudně, ale já to miluju. Teď jsem fakt každý druhý večer někde (to mě taky jen tak mimochodem zajímá, jak budu na tu brigádu vstávat). Ale řekla jsem si, že si zkusím i trochu více společenskou variantu prázdnin a pro další roky zhodnotím, co je lepší.

Tak jo, to by asi bylo všechno :) Určitě mi napište, jak jste první polovinu prázdnin strávili vy a co plánujete na tu druhou. Mějte se krásně!

Ahoj,

po delší době vás vítám u nového článku, který bude takové to moje oblíbené shrnutí týdne. Podle názvu je asi jasné, proč to teď nebylo s články ani videy (taky se vám stává, že když píšete množné číslo od slova video, tak jste zoufalí? :D - u mě je to totiž pořád a ačkoliv vím, že jde jak videi, tak videy, tak si vždy dlouze vybírám a ani jedno mi nesedí - o co by to bylo v angličtině jednodušší) nějak slavné, ale nebojte, ty nejdůležitější pololetky už jsou za mnou, příští týden beru mnohem víc na pohodu, takže na blogu bude všechno jak má být.

Pondělí

V pondělí jsme to měli ještě relativně v pohodě, nic jsme nepsali. Akorát mě trochu zradil tělák, zapomněla jsem si vzít prášky na alergii, takže jsem i přes přemlouvání učitelky, že si mám jít radši sednout, ěla odhodlaně běžet, no v půlce cesty jsem se složila na zem a málem vyplivla plíce :). Odpoledne jsem měla kytaru a i když jsem předtím moc netrénovala, musím říct, že se zlepšuju a hlavně mě to čím dál více baví.

Úterý

V úterý přišla první pololetka - němčina. Všichni, upozorňuju že opravdu všichni, se na ni nějakým způsobem podívali, já ráno přišla do školy úplně vyřízená, že jsem usnula asi v osm, tudíž jsem se nestihla naučit nic. Nakonec z ní mám dvojku, takže v pohodě, bála jsem se, že to bude horší.

Odpoledne jsem vyrazila na koně, měla jsem Agátku, která ale v průběhu hodiny začala kulhat, tak jsme ještě rychle přesedlali na Máňu a s ním jsem si užila zbytek hodiny.

Středa

Opakovala se stejná situace jako den předtím - akorát s biologií. Horší bylo to, že němčinu nějak okecáte, u jazyku to prostě cítíte, co kam máte dát, ale bižuli prostě musíte umět. Takže jsem se na ni v průběhu přestávek tak nějak naučila a mám jedničku. Jo, bylo to hodně o štěstí, padly dobré otázky, ale stejně jsem na sebe hrdá, že jsem bez jakéhokoliv taháku dala pololetku, na kterou jsem se učila možná dvacet minut?

Odpoledne přišla velká challenge - učení na matiku. Počítání jsem se věnovala od pěti do půlnoci s hodinovou přestávkou na Ordinaci (taky máte takové ty chvilky, kdy se něco těžkého učíte a poté do mozku potřebujete narvat něco úplně odlehčeného?). Kolem jedné hodiny jsem usínala s tím, že jsem udělala všechno co jsem mohla, že se svět nezboří, když to zkazím, že jsem prostě ráda, že jsem šla do sebe a nevykašlala se na to.

Čtvrtek

Den D. Nevím, jestli byli nervóznější vojáci před vyloděním v Normandii, nebo já před matikou. Když jsem uviděla test, ulevilo se mi. Nebylo to zas tak těžké. Rozhodně jsem si hned oddechla, že 4 na výzu mě nečeká (abych vám tu situaci trochu přiblížila: průměr mi vychází horší trojka, nicméně pololetka má takovou váhu, že byla šance dostat na výzu dvojku, pokud bych měla z pololetky jedničku, ale na druhou stranu byla možnost získat na výzu čtyřku, pokud bych měla z pololetky čtyřku). Po dopsání testu jsem byla celkem spokojená. Zjistila jsem, že jsem debil, protože jsem jeden příklad, kde byl mix matiky a fyziky pokazila kvůli fyzice (aneb proč nezkazit výpočet hustoty, který umí každý nazpaměť od primy :))) a že neumím číst zadání, protože dle mého názoru je odchylka boční hrany od roviny podstavy to stejné, jako odchylka boční stěny. Ale jinak jsem byla spokojená. Známku ještě nevím, ale předpokládám, že to bude 2-3, takže už jsem smířená s tím, že letos vyznamenání mít nebudu, ale upřímně - kdo bude řešit, co jsem dostala v kvartě na výzu?

Wow, a to byl odstavec jen o matice.

Odpoledne jsem měla koně, dostala jsem Hecarona, kterého jsem ještě neměla. Byl strašně hodný, a ten cval... takhle příjemný jsem dlouho nezažila.

Pátek

V pátek mě hned první hodinu čekala chemie - hádejte, kdo se na to vykašlal :) Ale nějak jsem to napsala, myslím, že to mohlo dopadnout hůř, teď se jen modlit, abych neměla čtyřku, to už by moje známka směřovala k trojce, ale jsem celkem spokojená. O hodinu později jsme psali děják, taky celkem sranda. Já osobně vždycky prezentuji dějepis jako můj nejoblíbenější předmět, ale pravdou je, že mě baví jen určitá období, tím pádem bych nikdy dějepis nechtěla nějak studovat, protože bych musela aspoň ze začátku vědět všechno. Pololetka začínala přesně od konce druhé světové, což je opravdu pecka vzhledem k tomu, že druhá světová je poslední téma, které mě z historie baví, dál už jsou jen spory převážně na východě a skoro všude komouši, to prostě nesnáším. Tím chci říct, že jsem se na tohle téma měla trochu víc připravit, protože jsem si z výkladu díky mému odporu pamatovala méně, než normálně. Když opomenu to, že jsem jako válečnou organizaci napsala OSN a že jsem proházela řazení událostí jen kvůli tomu, že jsem jednu z nich nevěděla a kvůli tomu to celé posunula, tak myslím, že to mohlo skončit hůř.

K večeru mě čekal seznamovací večer v tanečních. Jsem ráda, že tam jdeme jako třída, myslím, že kdyby byl každý jinde, tak by to byla nuda. Ačkoliv z toho mám trochu strach, tak se tam těším. I když musím říct, že jsem na sobě tak po třech letech měla šaty a moc příjemné mi to nebylo, nevím, jak to máte vy, ale já jsem prostě vděčná za to, že jim tehdy docvaklo, že i ženy mohou nosit kalhoty a ne jen obří nepraktické šaty a sukně.

A víkend?

Na ten toho moc neplánuju. Příští týden se budu učit snad jen na fyziku, jinak píšeme občanku, češtinu, angličtinu a zeměpis, nevím, co z toho je jednodušší :). Takže dneska asi přednastavím pár článků, možná natočím video, hlavně si musím uklidit pokoj, protože pololetkový chaos mi v pořádku moc nepomohl (i když na učení po zemi se vymlouvat nemůžu, když se tak rozhlédnu po pokoji, tak knížku nevidím ani jednu :D). Hlavně si chci pořádně zajezdit na longu, už mám po třech dnech absťák :D. Co plánujete vy? :)

Doufám, že jsem vám tímto delším článkem vynahradila předchozí neaktivitu, teď už snad všechno bude v pohodě. Mějte se hezky, ahoj!

Ahoj všem!

Dnes pro vás mám po delší době článek ze života, kde bych ráda shrnula tento týden. Snad vás tento typ článků ještě neomrzel :)

fotky ve článku jsou dané náhodně, nesouvisí s událostmi :)

Pondělí

Jelikož začal maturitní týden, tak se změnil rozvrh. Přineslo to pár výhod (každý den 5 hodin, jeden den dokonce 4), ale samozřejmě i nevýhod (každý den matika). Matika proběhla kupodivu v pohodě, to co bereme zatím chápu (nicméně je nutné zdůraznit, že slovo zatím tu má velkou váhu :D) zato fyzika, ze které jsme psali, moc ne. Abych se přiznala, tak posledních 5 hodin nemám sešit a nechce se mi už kupovat nový, takže dávám na poznámky od ostatních, což asi není úplně dobře. Nicméně mi aktuálně vychází 1,6, takže jedna horší známka mě nezabije.

Potom E. navrhla, že se půjdeme někam najíst, takže jsme vyrazily na čínu, musím uznat, že takhle dobře jsem se dlouho nenajedla. Poté jsem asi po dvou letech navštívila Bubbleology. Normálně mi zase tolik nechutná, ale zrovna teď jsem na něj dostala hroznou chuť, takže se mi šikla dárková kartička s 250Kč, co jsem měla z Vánoc.

Když jsem přišla domů, měla jsem hroznou chuť hrát na kytaru, ačkoliv jsem věděla, že stejně každou chvilkou pojedu na klasickou hodinu, ale stejně jsem si zahrála a musím říct, že se mi fakt dařilo.
Samotná hodina byla fajn, baví mě to čím dál víc :)

Úterý
Pohoda den. Ráno jsem sice začala matikou (nechápu lidi, kteří mají takhle matiku každý den, já jsem prostě do desíti absolutně nepoužitelná), ale potom jsme měli prakticky volno, poslední hodinu jsme se dokonce dívali na hokej.
Odpoledne jsem vyrazila za T., sedly jsme si v přírodě a dost pokecaly, takových dnů bych si přála mít víc :)
A potom jsem vyrazila na koně. Jezdily jsme po dlouhé době zase venku na louce, takže nejdřív asi půlhodinová procházka lesem, poté kratší trénink. Přesně tohle mě baví. Měla jsem Agátku, která sice měla mozek přepnutý na trávu, takže mi každou chvilku vytrhávala otěže z rukou, ale díkybohu se moje reakce postupně zrychlovaly a na konci hodiny jsme si celkem rozumněly :D.

Středa
Jak už jsem psala, teď jsou maturity, takže rozvrh úplně jiný. Dneska jsme měli jen čtyři hodiny, z toho tři suplované, tak jsem taťku ukecala, abych mohla zůstat doma. Normálně takhle nezůstávám, ale myslím, že tohle je dobrý důvod. Myslela jsem si teda, že udělám hodně věcí, neudělala jsem vůbec nic. Měla ke mně jít ještě M., ale nebylo jí dobře, tak jsme to odsunuly.

Čtvrtek
Přežila jsem dvouhodinovku zemáku, dokonce i další hodinu matiky, kde jsem už byla smířená s tím, že budeme psát, no díky bohu se nic takového nestalo a já poté mohla v klidu opustit školu. S M. jsme se stavily na Čerňáku, dala jsem si oběd, nakoupila nějaké zdravé jídlo a zase hezky zpátky domů. V autobuse si ke mně sedla starší paní, která mi hodně zvedla náladu. Četla jsem si totiž Na cestě (Jack Kerouac) - už podruhé, protože jsem chtěla udělat čtenářský deník - a ona se mě na tu knížku začala ptát, že prý byla učitelkou češtiny a dalších třech jazyků. O knížce sice nikdy neslyšela, ale i tak jsme si skvěle popovídaly celkově o čtení.
Pak jsem jela na koně, byla jsem ráda, že bylo pěkné počasí, takže jsem se fakt těšila. Menší zděšení (ale opravdu jen malé) přišlo v tu chvíli, kdy jsem zjistila, že dostanu koně, který tam je teprve dva týdny a zatím na něm jelo jenom pár lidí - Máňu (je celkem vtipné, že v jedné stáji, kam také chodím, se jeden kůň taky jmenuje Máňa, ale to je valach, mezitím co tohle je mladá klisnička). Je pravda, že jsme si na sebe chvilku musely zvyknout, jak je mladá, tak ještě neumí dobře chodit na otěži, takže hlava jí lítala všude, ale po chvilce jsem byla nadšená, klus i cval měla hrozně pohodlný. Na konci přišel menší problém při cválání přes kavaletu (pro neznalce - to je takové to břevno, z kterého se skládá skok, jen je dané normálně na zem, nízko), protože mi ji nešlo srovnat, tudíž jsme tam pokaždé najely trochu z boku, což není dobré, ale musím říct, že jsem fakt dělala, co jsem mohla. I tak jsem si to s ní moc užila a mít ji příště znovu by mi nevadilo.

Pátek
Už jsme jeli podle normálního rozvrhu. Vtipné bylo, že jsme měli ze suplů z předchozích dní nějakou práci, takže jsem to všechno dodělávala ráno. Chemii jsem stihla ještě doma (ve škole jsem zjistila, že mám jen půlku z toho, co mělo být, ale vážně jsem o těch cvičeních v životě neslyšela), dějáku sice bylo 20 stránek, ale půlku jsem zvládla v autě a ve škole dodělala zbytek. Matiku jsem ZASE přežila, panebože, my jsme prostě za ten týden ani jednou nepsali, fakt se na mě usmálo štěstí :D.
Po škole mě vyzvedla mamka, jely jsme na oběd, potom jsem si zabalila a hurá k babičce a dědovi.

Na víkend toho v plánu zase tolik nemám. Budou se sice slavit ještě moje narozky, ale potom už mám "volno". Chtěla bych konečně dočíst Na cestě a nějak to vypracovat, potom přednastavit další články (poslední dobou mám neuvěřitelně psací náladu, wohou!) a možná se mrknu i na tu matiku (možná).

Co máte v plánu vy? :) Mějte se krásně, ahoj!

„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“

Ahoj všem!

Často mi bylo psáno (hlavně u videí), abych se více věnovala knížkám. I mně to přijde jako zajímavé téma, přeci jenom je pravda, že v posledních letech se čtení stalo poměrně nepopulární záležitostí, lidé na něj nemají čas, a když už ho mají, tak ho stejně věnují nečemu jinému, rozhodně tedy není na škodu vynést knihy zase trochu na povrch. Musím se vám přiznat, že když jsem článek začínala psát, měla jsem trochu jiný směr, ale nakonec jsem úplně odbočila, takže se z takového tipového článku stala spíš moje cesta s knihou.

Už odmala jsem ke čtení byla tak nějak vychovávána, vedly mě k tomu i učitelky na základce, prostě a jednoduše jsem ke knihám měla odjakživa pozitivní přístup. Kolem desátého roku se to ale zvrtlo - nutno přiznat, že v té době jsem se neuvěřitelně přisála k počítači - a téměř jsem přestala číst. Bylo mi to líto? Tehdy vůbec. Našla jsem si jiný koníček, změna mi nevadila. Ale až teď si uvědomuju, o kolik skvělých knich jsem přišla.

Moc mi ani nepomohlo to, že po nástupu na gympl přišla povinná četba. A kdo mě zná, tak ví, že když je něco povinného, tak protestuju. Nechápu, proč škola nemůže udělat jen doporučenou četbu, která výjde dejme tomu na půl roku, seznam knih, které by měl snad každý znát, a potom nás nenechá číst si to, co nás opravdu baví. Nebo že bychom dostali seznam, vybrali si z něho to, co chceme přečíst, jakýkoliv počet a tím by to končilo. Je mi samozřejmě jasné, že by se toho hrozně zneužívalo a dost studentů by nevzalo ani jednu knihu, takže je to celkem nereálný plán, ale aspoň u mě by se to určitě vyplatilo.

Myslím, že velký zvrat přišel po přečtení Hvězdy nám nepřály (John Green). Většina z vás tu knihu určitě zná. Smutný příběh o lásce s rakovinou. Byla to po dlouhé době knížka, kterou jsem si koupila za svoje peníze (tedy kapesné od rodičů, ale co má člověk v nějakých dvanácti-třinácti dělat ;)), zcela dobrovolně. Okamžitě jsem se do ní začetla. Doteď si pamatuju, že jsme zrovna byli v Holandsku, když mi zbývalo asi 7 kapitol a já je během večera přelouskala neuvěřitelnou rychlostí, protože jsem byla napnutá, jak to dopadne. Když jsem dočetla, rozhodla jsem se, že bych měla pokračovat, prostě a jednoduše mě to zase chytlo.

A ano, opravdu se mi začalo dařit. Doma jsem toho sice moc nepřečetla, ale jakmile jsem byla na cestách, tak jsem byla schopna přečíst každý den jednu knihu. Tak jsem to měla vždy. Doma se mi četlo trochu hůř, dala jsem většinou jednu, dvě kapitoly, ale jakmile jsem byla u moře, na horách.., tak jsem za ten týden dala i deset knih. Tímto způsobem to pokračovalo až do tohoto roku.

Letos mě popadla obrovská čtecí nálada. Možná (určitě) to bude tím, že jsem pomalu přestala číst na počítači. Vždy jsem totiž věnovala velké množství času čtení převážně blogů, ale i různých zpravodajských, nebo, jak to nazvat, úvahových stránek?. Jenže teď mi to začalo lézt na nervy. Miluju, když si mohu knihu, nebo klidně i dokument, osahat, přičichnout k ní, prostě ji držet. Takhle to má i moje mamka a jsem si jistá, že i někteří z vás. Text v počítači prostě není to stejné jako v text ruce.

Nejtěžší pro mě asi bylo najít knížky, které by mě bavily. Přece jenom jsem se toho načetla dost, jsem vybíravá. Začalo to u kriminálek. Ty mě vždycky zaujaly. Můj nejoblíbenější autor je bezkonkurenčně Jo Nesbø. Znala jsem ho ještě dřív, než se (někdy v roce 2013/14?) proslavil, ale je fakt, že jeho nejnovější díla mě bavila mnohem více.

Jak asi všichni z vás ví, miluju historii, hlavně 20. století. Teda hlavně tu první polovinu, tu válečnou. Takže jsem se nikdy nebránila ani knihám s touto tématikou. Mám seznam na dvě A4 s těmito knížkami a doufám, že si je všechny jednou přečtu. Je ale pravda, že preferuji ty psané s časovým odstupem, klidně i z této doby.

Nicméně poslední dva měsíce jsem se začala přeorientovávat úplně někam jinam. A to dokonce i k poezii. Nikdy mě básničky nebraly, fakt nikdy, musím se přiznat, že jakmile se v povinné četbě objevila poezie, bylo na 99% jasné, že tu knížku otevřu jen proto, abych měla úryvek do čtenářáku. Ale teď najednou bum a měla jsem na ni náladu. Zaujala mě díla od jedné skupiny lidí. Konkrétně jde o beat generation.

Poprvé jsem o nich slyšela tak před rokem, kdy byl článek o nich vybrán na hlavní stranu blog.cz. Tehdy mě hodně zaujali, ale k žádnému dílu jsem se nedostala. O pár měsíců později jsem na jednu knížku, Na cestě (Jack Kerouac), dostala doporučení od své kamarádky. A ano, moc se mi líbila.

Po půl roce jsem (zase) narazila na článek o nich a hned mě napadlo, že bych měla zkusit ještě něco jiného. Tak jsem trochu prošla autory a sepsala si seznam knih, které mě nějakým způsobem zaujaly - takže většinu. Zatím jsem se dostala jen ke Kvílení (Allen Ginsberg), ale hodlám pokračovat. A musím říct, že za celý svůj život si teď čtení užívám nejvíc.

Mimochodem je celkem vtipné, že zrovna teď jsme začali mluvit o beatnících ve škole, asi nějaké znamení či co. Ale snad poprvé v životě mě začaly hodiny literatury bavit.

A teď pokud jste do dohrabali až sem, tak se snad i vyjádřím k nadpisu - jak se tedy dostat do čtení? Jak zlomit tu lenost/prokrastinaci/těžkoříctjaktonazvat? Nejdůležitější je srovnat si to v hlavě. Je opravdu tak důležité sedět hodinu u facebooku a psát si o extrémně nezajímavých věcech? Nebylo by lepší ten čas využít jiným způsobem? Nebo třeba i při usínání - je lepší koukat dvě hodiny bez známek únavy do zdi, nebo to raději vzdát a něco si na dobrou noc přečíst?
Druhým krokem je vybrat si dobrý žánr. Obávám se, že v povinné četbě toho zrovna moc nenajdete (nemluvím o všech knížkách, je tam mnoho zajímavých děl, která mě vážně zaujala a bavila, ale většinou se jednalo jen o jedno nenahraditelné dílo, které nemělo pokračování, tudíž jsem musela hledat dál), nejlepší je projít stránky, blogy o knížkách, přečíst doporučení, nebo vyjít do knihkupectví, obejít všechny regály a prostě něco zkusit. Je jasné, že se to na první pokus nemusí povést, že vám kamarád doporučí něco, co vás absolutně nezaujme, ale nesmíte to vzdávat a musíte hledat dál.
Jakmile oba kroky splníte, je to jednoduché. Najděte si příjemné místo, ať už doma v posteli, nebo 100km daleko na rozkvetlé třešni, uvařte si kávu, čaj, a pusťte se do toho. Pokud si vyberete dobrou knížku, můžete z toho mít zážitek na celý život. Že to zní přehnaně? Vůbec ne! S knihou prožijete tolik dobrodružství, na která v reálném životě mnohdy nemáte šanci narazit. Opravdu to nechcete ani zkusit?

O MNĚ

Sociální sítě

STRÁNKY

INsTAGRAM