„Na psaní není nic složitého. Jediné co musíte udělat, je sednout si za psací stroj a krvácet.“
dubna 01, 2020
Autorem tohoto brutálního, avšak velmi realistického citátu je americký spisovatel Ernest Hemingway. A musím říct, že měl sakra pravdu.
Zdravím všechny a vítám vás po dvou letech u nového článku. Jsem si jistá, že se mezi vámi najde někdo z mých starých věrných fanoušků, rodiny či přátel, samozřejmě ale počítám s tím, že spousta z vás patří mezi nové návštěvníky.
V krátkosti bych se představila jako (bývalá) blogerka a youtuberka s celoživotní vášní pro psaní všeho možného. S blogem jsem začala již v roce 2010. Zaměřovala jsem se především na kosmetiku a celkově dívčí svět, později jsem psala převážně o zážitcích z mého života a ty jsem sem tam prokládala úvahami na nejrůznější témata. V posledních letech svojí existence se na blogu střídal jakýsi deník s recenzemi na kosmetiku, knihy či kulturní akce. Ať už jsem ale psala o čemkoliv, vždy jsem do toho vkládala neskutečné množství času, práce a lásky. Nikdy jsem nebyla známější, ale našla jsem si několik stálých návštěvníků, kteří se na blog pravidelně vraceli a mohla jsem se tak těšit na časté a upřímné reakce. To mě na blogu nejvíce naplňovalo - kombinace psaní a poměrně kvalitní zpětné vazby.
Blog jsem zakládala ve svých devíti letech, není tedy překvapením, že jsem se od té doby značně změnila, přeci jen to letos bude deset let. Okolo patnácti a šestnácti jsem se přestala blogu naplno věnovat a v sedmnácti jsem to vzdala úplně. Našla jsem si spoustu jiných zájmů, měla jsem brigádu, nejvíce mě asi ovlivnilo to, že jsem se více otevřela světu, našla si kamarády a trávila s nimi mnoho času, což vzhledem k předchozímu životu, který se skládal ze školy a introvertního řádění doma u knih a počítače, znamenalo velkou změnu. Není to tak, že bych na blog neměla čas vůbec, jen nebyla chuť a raději jsem svou energii vkládala do jiných věcí. Nikdy jsem ani neměla v úmyslu blog nadobro smazat s myšlenkou, že už se k němu v životě nevrátím. Potřebovala jsem prostě čas.
A teď tu sedím v půl jedné ráno a smolím tu jakýsi článek o tom, že ten čas přišel právě teď a já se vracím k blogování. Proč zrovna teď? K vašemu zklamání bohužel nepřijdu se žádným zajímavým srdceryvným příběhem či osudovým znamením. Odpověď je jednoduchá - korona a s ní spojená karanténa. Mám teď moře času na věci, které jsem dříve nestíhala, respektive stíhala, ale ve vší lenosti je s radostí odkládala - a blog patří mezi ně.
Za tu dobu, co jsem se tu neobjevila, se stalo nespočet věcí, které mě - ať už pozitivně či negativně - ovlivnily, tím pádem lze očekávat, že se promění i moje tvorba. Ráda bych blog udělala trochu zajímavějším a řekněme "serioznějším". Spíš než na kosmetiku a drobné události mého života bych se chtěla zaměřit na všeobecné dění, seberozvoj a přiblížení věcí, o které se zajímám trochu hlouběji. Neříkám, že se bude jednat o stoprocentní obrat, určitě se v průběhu k některým z předešlých témat vrátím, ale nejsou moje priorita. Vzhledem k tomu musím dodat, že nebude reálné články vydávat tak často, jak tomu bylo dříve, tak nějak jsem si usmyslela, že by to mohlo být jednou do týdne, ale předem neslibuju nic, ukáže až čas.
Na závěr bych chtěla dodat, že nevím, jak velké naděje do tohoto návratu vlastně vkládat. Je dost reálné, že skončí karanténa a blog zase nechám v zapomnění. Těžko předvídat, jak to bude, jestli se mi od začátku povede vybudovat několik stálých návštěvníků, nebo sem budu psát dva měsíce články sama pro sebe. Teď vás můžu uklidnit aspoň tím, že jsem se před vydáním tohoto článku trochu připravila a mám přednastavené články na měsíc dopředu, takže to nebude poslední příspěvek, který na blogu uvidíte.
Budu tedy ráda, když se sem za týden vrátíte, přečtete si něco z tvorby o trochu starší Nany a zkusíte jí dát šanci. Zatím se mějte krásně, přežívejte karanténu a ahoj! ♥
0 komentářů